Dálniční hlídka

Pavel Bobek

1:EMé jméno je Joe Roberts, Actím zákon a sEtát.
Jsem seržant dálniční hlídky, dělám práci, co mám rHád.
EMůj bratr, ten je jinačí, je zA vajec divokEejch.
Všechno řeší náš FHrankie pěstí, útokEem.
2:Stejný je to celý léta, já byl klid, on spěch.
Teď rádiem přišlo hlášení, Frankie má trabl a pech.
Rvát se tak chlápek neznámej, hned přešel by ho spěch.
Smůlu ale má náš Frankie, a to není voda, to je krev.
R:EMy s Frankiem se Asmáli a pEili, krev máme sApolečnou, já a Eon.
Cítím Apouto rodný sEíly, tohleto pouto, to je mi nad Hzákon.
EA ať se co chce stane, Amá ve mně bratra dEál.
Mám točit se zády kH rodině? Za co bych sEtál.
3:My oba se líbili Marii, mezi námi váhala.
Pak Frankie dal se k armádě a Marie se mnou zůstala.
Pak zas ceny spadly dolů a já s Marií všechno vzdal.
Farmu nám v dražbě prodali a já tuhle práci vzal.
4:Je noc, jako každá jiná, to jenom muž tváří k zemi pad.
Ten Frankie, to je blázen, proč jenom musí se prát?
Teď v uších zní mi to hlášení a rozkaz, že mám tam jet.
Zrovna já mám sebrat bráchu, je to podivnej svět.
5:Houkám a vidím před sebou světla koncový.
Auta dál stovkou Michiganem uhání, jen já a Frankie to ví.
Pak sešlápl jsem pedál, brzdím, aby žil.
Má to tu ke kanadské hranici snad jen deset mil.
Rádio v autě vypínám, kde jsem já, kde je bratr, kde je svět?
Krev je víc než voda a volá: Frankie jeď!
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:19:02.041+00:00
Výsledky hledání: